Oscilátory vf generátoru

Základním obvodem generátoru je Meissnerův oscilátor s bipolárním tranzistorem. V rámci jednoho rozsahu ho ladíme vzduchovým ladicím kondenzátorem 500 pF ze starého radiopřijímače. Rozsahy se volí přepínáním cívek pomocí čtyřpólového přepínače Isostat s pěti závislými tlačítky.
Obecné principy konstrukce vf oscilátorů, jimiž jsem se v rámci možností při vývoji řídil,  jsou popsány v článku 11 pravidel pro konstrukci vf oscilátorů.
Generátor obsahuje dva oscilátory, ale v činnosti je vždy jen jeden z nich. První je určen pro nejvyšší rozsah 10-30 MHz a druhý pro rozsahy ostatní.
Schéma oscilátoru pro 10-30 MHz
První oscilátor viz obr. 9905001,  je zapojen stěsnaně s co nejkratšími přívody u tlačítka S1, ke kterému je připojen ladicí kondenzátor. Tranzistor T1 je připojen přímo k cívce a jeho přívody nejdou přes přepínač. Přepíná se jen napájení, ladicí kondenzátor a výstup. Tím bylo dosaženo co nejmenších rozptylových indukčností a kapacit, takže oscilátor dobře pracuje na vysokém kmitočtu. Kondenzátor C7 zmenšuje ladicí rozsah, bez něho by oscilátor pracoval až do 45MHz. Pro stabilitu kmitočtu je lepší, když je horní kmitočet pásma vymezen kvalitním stabilním kondenzátorem, než rozptylovými kapacitami přívodů, které jsou méně stálé a mají větší tg delta.
Stejnosměrný proud k napájení báze tranzistoru se přivádí z menší části přes odpor R2, větší část bázového proudu přichází přes odpory R5 a R6 ze stabilizátoru amplitudy. Stabilizátor amplitudy tak může měnit proud, tekoucí tranzistorem a tím i jeho strmost. V ustáleném stavu zesílení tranzistoru jen pokrývá ztráty v obvodu, takže kmity neslábnou, ani se nezesilují. Pokud by výstupní napětí začalo slábnout, regulátor zvětší proud tranzistoru, tím vzroste jeho strmost a kmity se zesílí. Při přílišném nárůstu napětí na výstupu se proud oscilátoru sníží a kmity zeslábnou. Velikost vf napětí na laděném obvodu je udržována taková, aby nedocházelo k přebuzení tranzistoru a aby tranzistor pracoval v lineární střední oblasti charakteristiky.
Kolektor tranzistoru je vázán na dosti nízkou odbočku cívky laděného obvodu, aby tranzistor co nejméně rozlaďoval rezonanční obvod. I bázové vinutí má poměrně málo závitů. Aby se oscilátor rozkmital i při tak slabé vazbě mezi tranzistorem a laděným obvodem, prochází tranzistorem dosti velký kolektorový proud okolo 5 mA, takže tranzistor má velkou strmost. Přebytek zesílení ve smyčce kladné zpětné vazby by měl být malý. Cívka je navinuta tak, aby rezerva zesílení byla asi 30 až 50%. Odpor R1 snižuje přebytek zesílení. Při oživování ho pokusně nastavíme co největší, ale ne příliš, aby oscilátor nepřestal kmitat na žádném místě ladicího rozsahu. Tak vyrovnáme výrobní odchylky těch součástek, které ovlivňují zesílení ve smyčce.
 Je - li zvolen některý z nižších rozsahů, první oscilátor je vypnut a přes kontakty vypnutého tlačítka S1 je ladicí kondenzátor a vstup oddělovače připojen na skupinu dalších čtyř tlačítek S2 až S5, které zapínají cívky nižších rozsahů.
Schéma oscilátoru pro nižší rozsahy 125 kHz až 10 MHz

Napájení je přepojeno na druhý podobný oscilátor s tranzistorem T2, jehož elektrody se dalšími póly tlačítek S2 až S5 připojují k jednotlivým cívkám. Na schématu jsou nakresleny jen dvě ze čtyř cívek nižších rozsahů. Zapojení dalších cívek je podobné.
Tranzistory T1 a T2 úmyslně nemají emitory blokovány kondenzátory. Bázové vazební kondenzátory C4, C10, C12 atd. jsou voleny tak, aby ještě dobře přenášely proud o nejnižším vf kmitočtu v příslušném pásmu, ale ne nižší kmitočty. Kvůli stabilitě regulační smyčky stabilizátoru amplitudy totiž potřebujeme, aby v obvodu bylo co nejméně integračních a derivačních článků a časové konstanty těchto článků by měly být co nejkratší.
Příliš velké časové konstanty by způsobovaly přerušované kmitání oscilátoru nebo nežádoucí amplitudovou modulaci nízkým kmitočtem, na kterém by se regulátor amplitudy rozkmital. Neblokovaný emitorový odpor 100 ohmů je z hlediska vf proudu zapojen v sérii s výstupní impedancí tranzistoru, která činí několik desítek kiloohmů, a proti výstupnímu odporu tranzistoru je zanedbatelně malý. Tento odpor nevytváří zápornou zpětnou vazbu, protože studený konec bázového vinutí je spojen přímo s emitorem.



Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka
Zpět do Jeníčkova radiového doupěte
Stránku vytvořil Ing. Petr Jeníček.
Stránka byla naposledy změněna 14.11.2004. Případné dotazy, týkající se zde popisovaného přístroje, posílejte na adresu: pjenicek (zavináč) seznam . cz.